Na Gymjes zavítala Bjӧrk?

Bylo by to super, ale i když Bjӧrk doopravdy do Jeseníku nepřijela, její ztvárnění Tobim Pastuchou vyvolalo nadšený potlesk.

Stále nevíte, o čem píšu? No přece o ročníkovém projektu Žijeme v Evropě, který na naší škole každoročně probíhá už téměř dvacet let.

Jeho smyslem je nejen v lavicích poznat některé evropské země – letos tedy Francii, Německo, Maďarsko, Finsko, Portugalsko a Island. Téměř celý školní rok získávají sekundáni v jednotlivých předmětech, zejména v zeměpisu a také samostatným studiem informace o dané zemi, aby je pak v hodinách informatiky zapracovali do svých prezentací. V druhé fázi se všichni spojí do jednotlivých týmů a prezentaci finalizují a nacvičují týmová vystoupení pod pedagogickým vedením svých vyučujících.

A pak nastává den D. Už od rána se tělocvična na nižším gymnáziu postupně proměňuje v takový malý festival: vůně, barvy, symboly, stánky s lokálním jídlem a pitím – jednotlivé týmy prokazují notnou dávku fantazie a členové se chlubí, co všechno doma i se svými blízkými uvařili, napekli a jinak zhotovili. Ještě je nutno vyzkoušet si vystoupení na mikrofon a soutěž může začít. Před zcela zaplněnou tělocvičnou (primánci se přišli hlavně inspirovat, ostatní sem žene zvědavost a taky chutě na dobrůtky) se jednotlivé týmy předhánějí, jak kreativně a vtipně představit danou zemi. Ocitáme se například v imigračním úřadu, v jedné rodině pomáhající s domácím úkolem, v zeměpisném podcastu či v cestovní kanceláři nebo v restauraci. Obdivujeme, jak naši žáci krásně mluví, překonávají velkou trému a poradí si i s nečekanými zádrhely. Když se na scéně objeví Bjӧrk a k tomu ještě zazpívá, jsou všichni nadšeni.

Porota vše sleduje a boduje. Nakonec přichází vyhlášení výsledků. Třídní učitelka a zároveň garantka projektu paní Formánková, která celý festival bravurně uvádí, chválí všechny týmy, vyzdvihuje společné úsilí všech týmů. Nakonec vyhlašuje první tři. Ceny obdrží všichni, na nikoho se nezapomnělo.

V každé soutěži bývají vítězové, ale nemusí být poražení. V tomto případě to platí obzvlášť: všichni sekundáni ukázali neuvěřitelný pokrok v komunikačních dovednostech i v týmové spolupráci. Tak to má být.

A jako třešnička na dortu přišla i hrdost rodičů, prarodičů a rodinných příslušníků, když to vše mohli zhlédnout ještě i odpoledne.

Projekt se určitě vydařil. A co na něm ocenili samotní sekundáni? „Užili jsme si spoustu legrace, dobré jídlo, bavilo nás chystat stánky i občerstvení, užili jsme si scénky, i když jsme měli velkou trému. Bylo to prostě super.“

Eva Knoppová, Jitka Formánková