Ha! Divadlo! HaDivadlo!

Úterý 4. března 2025 bylo dlouhodobě naplánováno pro třídy XA a 2B jako den vhodný pro exkurzi. Tentokrát padla volba na Brno. Skáčeme v ranních hodinách do přistaveného autobusu a vyrážíme směr jihomoravská metropole.

Naše první kroky vedly do Augustiniánského opatství při bazilice Nanebevzetí P. Marie na Starém Brně. Trojice zkušených průvodců se nás ujímá a s poutavým výkladem nás provází galerií, kde máme možnost prozkoumat refektář, klenotnici, dormitář i baziliku. Obdivujeme nejen umělecká díla a prostory, ale také informace o slavných lidech, kteří opatstvím prošli. Dech se nám tají u obrazu sv. Augustina od Rubense, v salonku G. J. Mendela, jenž tu byl opatem, či v nádherné knihovně, kde všímaví studenti objevili tajné dveře.Toto zastavení je zpestřeno i omylem spuštěným alarmem, který student v rámci svého bádání přehlédl.

Následoval přesun k další brněnské dominantě, a to ke kostelu sv. Jakuba s přilehlou kostnicí, kde jsme se dozvěděli, proč vznikaly a jak taková recyklace hrobových míst probíhá.

Kostel sv. Jakuba byl znovuotevřen pro veřejnost v roce 2024 po 3 letech oprav. A tady jsme se mnozí shodli, že se rekonstrukce více než podařila. Mohli jsme obdivovat velikost této sakrální stavby z kůru a pozorovat vitrážová okna, která byla nově vsazena už jen ve světlých barvách a dodala pozdně gotickému kostelu denní světlo, které se rozlévalo hlavní lodí a nádherně ozařovalo nejen oltář. Naše kroky pokračovaly do prostor monumentálních čtyřpatrových krovů kostela, kde naši studenti uhádli úplně přesně počet hřebíků potřebných k jejich sestavení, a tady vysoko na nás čekala velice moderní audiovizuální světelná show o dějinách Brna a kostela. Možná jsme ani chvílemi nedýchali, jak dobrodružnou výpravu do dějin jsme sledovali v 3D. Pan průvodce nás vzal i do věže se starobylými zvony, které jsme si mohli vlastnoručně rozeznít. Z vyhlídky v takřka 43 metrech jsme okukovali Brno z úplně nového úhlu. Nutno podotknout, že zde více než jeden student velice statečně bojoval s nástrahami hloubek, výšek, příkrých výstupů a hlavně sestupů a úplně všichni to zvládli!

Přišel zasloužený odpočinek v podobě osobního volna a znovunabytí sil na večerní představení v HaDivadle. Divadlo patří k malým scénám, kde mnoho z nás zažilo „poprvé“ vstup do hlediště skrze jeviště a již připravenou scénu. Večerní představení patřilo dramatickému zpracování jednoho z největších autobiografických románů 20. století, a to Sekyra od Ludvíka Vaculíka, který popisuje svědectví o hlubokých společenských proměnách v padesátých letech, osobní zodpovědnost, vztah k otci či hledání odpovědí na otázku „Jsem cizí, nebo domácí?“ V představení byly vyobrazeny mimo jiné i odkazy na jiné Vaculíkovy knihy a přiznávám, že mnoho podobenství bylo z kategorie pro náročného diváka. Ale jak říká pan kolega Svoboda, nepochopení nevadí, nechte se unášet pocity a úvahami. Scéna, herci a jejich výkony byli grandiózní a ještě teď mi v uších zní Ludvíkův hlas. Hra měla premiéru 1. března 2025.

Naše putování bylo u konce jen zdánlivě. Ještě nás čekala strastiplná cesta domů autobusem, u kterého se záhy projevila závada, a tak jsme z Brna do Jeseníku jeli necelých 6 hodin. Uff, nebylo to jednoduché pro nikoho z nás a tady a teď bych vám všem chtěla ještě jednou MOC PODĚKOVAT za trpělivost, pochopení a sounáležitost, kterou jste projevili. Tato pomyslná tečka určitě vešla do dějin našich tříd.

Obrovské díky patří také kolegovi Tomáši Svobodovi, který celou exkurzi pro nás zorganizoval a doprovázel celý den svými postřehy, nejen historickými.

Mia Suchá