Betlém opět září!

Jako každý rok i letos můžeme v předvánočním období obdivovat betlém instalovaný ve vitríně u hlavního vchodu naší školy. Jedná se o betlém keramický, jehož historii psalo tvůrčí nadšení už mnoha studentských generací. Kdo chtěl a zvládl si přivstat, mohl se také v pondělí 16. prosince ráno zúčastnit tradičního otvírání betléma, které opět obstarali členové divadla Nezakopneš tentokrát s parodickou scénkou inspirovanou známou pohádkou Mrazík, ke společnému zpívání vánočních písní zahrála dívčí studentská kapela Almara. Věříme, že otevření betléma nejen pobavilo přítomné, ale i přispělo ke sváteční atmosféře nadcházejících svátků, a budete-li mít o Vánocích cestu kolem, zastavte se a užijte si pohled na originální ztvárnění vánoční zvěsti.  

Michaela Janská

Málaga – where friends become family

Každý z nás za den zvedne tolik telefonátů, že se to zapamatovat nedá. Telefonát, že jedeme na měsíc do Málagy, si ale budeme vždy pamatovat.

Poslední loučení proběhlo a my už jsme seděli v letadle. Nikdo z nás tomu nemohl uvěřit. Provázeni nadšením a zároveň obavami jsme jeli k našim novým španělským rodinám. V tu dobu jsme netušili, jak moc nám Málaga přiroste k srdci. Někteří z nás zde našli druhou rodinu. My všichni jsme ale našli něco vzácného, a to jeden druhého. Za měsíc nastaly různé situace, komické i zapeklité, ať už v rodinách, nebo ve škole. Naučili jsme se je zvládat s lehkostí, což je jedinečná zkušenost. I když jsme celý měsíc žili mimo domov, ztracení a sami jsme nikdy nebyli. Naučilo nás to vážit si věcí, které jsme brali jako samozřejmost, a být jeden druhému oporou.

Děkujeme moc za tuto zkušenost.

Sári, Rozi, Terča a Viktor

Máme "gympláckého" dopravního pilota

Až se budou naši studenti na konci podzimu vracet ze slunné španělské Málagy, možná je poveze náš “gymplácký pilot”, absolvent nižšího gymnázia, Aleš Procházka. Již od útlého věku věděl, co chce v životě dělat, a tvrdě si za tím šel. Jeho snem bylo stát se pilotem dopravních letadel. A když pořádně makáš, tak se ti sny splní. A Aleš pořádně makal. Po absolvování nižšího gymnázia už byl pilotem větroňů, ale to mu bylo málo a během Střední školy letecké v Kunovicích si udělal průkaz na malá letadla a pak vlekal i větroně nad Jeseníky. Jako certifikovaný technik údržby letadel se okolo nich stále motal, prošel nezměrným počtem hodin výcviku a mnoha zkouškami, aby dosáhl až na metu nejvyšší, pilotování dopravních letadel. Krev, pot, dřina a spousta investovaných peněz za zkoušky se vyplatily a Aleše dnes, pokud někam z Prahy letíte, můžete malým okénkem zahlédnout, jak se pečlivě v cockpitu připravuje na to, aby vás bezpečně a včas dovezl do vaší destinace.
“Kolik letů, tolik přistání!”

Helena Tunysová

Byly časy, byly…

Byly časy, byly, ale sa minůly – zpívá se v jedné moravské písničce… A v Jeseníku byly časy, kdy v listopadu napadlo a v dubnu roztálo. A ty časy byly zlatou dobou soutěží ve stavbě sněhových soch na našem gymnáziu. Ale neklesejme na duchu, příroda nám stále připomíná, jak mocná je čarodějka, a tak třeba právě v tomto školním roce dopřeje sochařům dostatek kvalitního materiálu. A než se tak stane, pusťte si pro inspiraci tuhle krásnou prezentaci… ????

Helena Tunysová