ředitel:

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.


zástupce ředitele:

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.


výchovný poradce:

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.


preventista sociálně patologických jevů:

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.


pracovník pověřený BOZP:

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

home napište nám

Jak se primánci učí vypravovat

| Napsal(a)  E.Knoppová | Zpět na český jazyk a literatura | Zobrazeno: 237×

 

Naši nejmladší žáci mají téměř za sebou první ročník studia na gymnáziu. I v hodinách českého jazyka udělali značné pokroky. Přečtěte si, jak někteří umí barvitě vypravovat.

Eva Knoppová, vyučující českého jazyka

Dobrodružství na Křivoklátě

 Byla pátá a zároveň poslední vyučovací hodina a jistý žák ZŠ v Opatovicích, který se jmenoval Ondřej, přemýšlel o školním výletě, jenž se měl uskutečnit příští týden. Už se nemohl dočkat konce přestávky, po níž přijde Jurča (tak přezdívali svoji třídní učitelku) a konečně řekne, kam se letos pojede. „Nováčková,“ ozval se protivný hlas Pavlíny Kuňátové, „kam jsi mi schovala můj deník?!“ „Ach jo,“ pomyslel si Ondra „kdy už přestanou otravovat se svýma pitomejma růžovýma deníčkama, já jim asi něco řeknu.“ Ale neřekl, protože zazněl zvonek a do třídy vešla učitelka. „Tak se posaďte, děti,“ řekla „určitě jste zvědavy, kam pojedeme na výlet.“  „Do akvaparku!“, „Do Prahy,“ ozývalo se ze třídy. „Ticho!“ zařvala učitelka, „v akvaparku už jsme byli a co se týče Prahy, tak ta je moc daleko. „Pojedeme tedy na hrad Křivoklát.“ Ze třídy se ozvalo nesouhlasné mručení a jediný, který se radoval, byl šprt Duchák. Jenže se to už nedalo změnit.

Ondra byl silně zklamán a po vyučování se sešel se svým nejlepším kamarádem Jirkou, který spolu s Ondrou zastával názor výletu do akvaparku. „Je to v háji,“ řekl Jirka „tolik jsem se těšil na bazén a tobogány. „S tím už ale nic nenaděláš,“ prohlásil smutně Ondra. A tak se jelo. Jako obvykle nejhlučnější ze všech tříd v autobusu byli deváťáci a celou cestu na Křivoklát otravovali všechny svým hlasitým povídáním. Pro Ondru, který měl velmi špatnou náladu už od rána, to byla poslední kapka. V duchu zuřil a plný pomstychtivosti nenápadně hodil banánovou slupku právě před vystupující 9. A, na kterou měl spadeno. Ale co čert nechtěl, deváťáci na slupce vůbec neuklouzli, zato na ní ujela noha jejich třídní učitelce. Naštěstí se jí nic moc nestalo a na to, kdo tam tu slupku nastražil, vůbec nepřišli. Zato Ondra se vztekal ještě více než prve, a tak není divu, že si vůbec neprohlížel nádherné a skvostné exponáty na Křivoklátě a ani neposlouchal poutavé vyprávění kastelána.

Když měli prohlídku hradu za sebou, vydali se zpáteční lesní cestou ke 2 km vzdálenému městu, neboť v něm byly proslavené cukrárny. Jak tak šli docela hustou bučinou, po chvíli narazili na mladé smrčky, které tvořily zcela nepropustnou zelenou stěnu. A tu nějakého třeťáka napadlo, že by si mohli zahrát na schovávanou. Všem ostatním se tento nápad zalíbil (ne že by si nejstarší žáci libovali v těchto dětských hrách, ale hra na schovávanou jim poskytla vynikající příležitost, aby nikým nerušeni mohli někde za smrkem vytáhnout své mobily a na nich si psát se svými kamarády), a tak jeden začal pykat u nejvyššího stromu a ostatní se rozprchli hledat si své úkryty. Ondra se rozeběhl co nejdál od velkého stromu a všiml si malého skalního převisu zakrytého mlázím. „Checheche,“ pomyslel si „tady mně nikdy nenajdou a alespoň budu mít od nich pokoj.“ Onen skalní převis byl dost daleko od hlavního stromu a tak není divu, že v něm Ondra vůbec neslyšel, jak ostatní učitelka svolává, a ani neviděl, že se vydávají na pochod do města bez něj. Zprvu to vůbec nepostřehl, myslel, že se hledači kolem tak potichu plíží a čekají, až vystrčí hlavu. Několik minut tam ještě čupěl, ale ticho všude kolem začalo být nějak tísnivé. To už bylo hodně podezřelé. Ondřej proto vystrčil hlavu ze křoví a zavolal: „Hej hola, odpovězte, jste tady? Schováváme se ještě?“

Odpověděla mu však jen jeho vlastní ozvěna a štěbetání ptáků ve větvích. Ondra pochopil, že zůstal v neznámém lese úplně sám a že vůbec neví, kterým směrem se má vydat, aby našel ztracené spolužáky.

Lesní cestu, po které přišli, nenašel a měl slzy na krajíčku. Protože byl plný zoufalství, rozeběhl se nazdařbůh lesem, aby dohnal spolužáky. Ale běžet jen tak lesem se nevyplácí. Ondra zakopl o husté kořeny stromů a s velkou bolestí v noze upadl na zem. „Au, au! Snad to nebude zlomený, jen klid, Ondro, klid, rozvahu,“ říkal si pro sebe a přitom se dotkl nohy a znovu hlasitě vyjekl. Když vtom se z blízké vysoké trávy ozvalo zlověstné SSSS, SSSS! V Ondrovi by se krve nedořezal, zbledl jak křída, ztuhl a otočil hlavu k místu, odkud se ten hrozný zvuk linul. Ale to už se tráva rozhrnula a k Ondrovi se začal plazit ohromný had. „Zmije,“ vydechl Ondra. Instinktivně ucouvl, ale rukou se dotkl kopřiv, které ho pořádně požahaly. Tence vyjekl a to mělo za následek, že se plaz polekal. A když se had poleká, tak je to zlé. Zmije se vymrštila, ale Ondra jí bleskurychle nastavil klacek, do něhož se had zakousl. To poskytlo Ondrovi čas, aby utekl co nejdál od rozzuřené zmije. Úplně při tom zapomněl na zvrtnutý kotník, který při tom šíleném běhu necítil. Ještě nikdy tak rychle neutíkal, dokonce běžel ještě rychleji než na přespolním běhu, kde vyhrál první místo. Teď se ale vůbec nezastavoval, zběsile přeskakoval kameny i kopřivy, upadl, ale hned zas vyskočil a hnal se dál.

A už viděl před sebou mašírovat celou školu, která prohledávala les a snažila se najít Ondru. Už na ně chtěl zavolat, ale něco ho bodlo do nohy. Skoro z toho dostal infarkt. Živě si přestavoval, jak se mu ostré hadí zuby zakousávají do lýtka, aby mu do něho mohly vpravit smrtící dávku jedu. Podíval se dolů a spatřil, že se zapletl do ostrých šlahounů ostružin. Není třeba dodat, jak se Ondra setkal se třídou, jak mu vyhubovaly a jak mu učitelky udělily důtku. Upřímně řečeno, Ondra si z toho všeho nic nedělal, a jakmile mu otrnulo a kotník přestal bolet, považoval se za velkého hrdinu a za tu důtku se urazil.

A když nastoupili do autobusu a rozjeli se domů, postěžoval se Ondra svému kamarádovi Jirkovi a řekl mu, jak je všechno nespravedlivé. Jirka se na něj však udiveně podíval a potom rozhněvaně řekl: „Jsem sice tvůj kamarád, ale tohle jsi už trochu přehnal. Co si o sobě myslíš, sobče jeden? Kvůli tobě se vrátíme o tři hodiny později, řada dětí nestihne další spoje a ani nestihnou své oblíbené televizní pořady. Měl bys nám být alespoň trochu vděčný, Nebýt toho, že jsem si náhodou všiml, že nejdeš s námi, zůstal bys v tom lese celou noc. Učitelky se kvůli tobě skoro nervově zhroutily a můžeš být rád, že jsi vyvázl jenom s důtkou a že tě rovnou nevyhodily ze školy.“ Byla to tvrdá slova a Ondra se chtěl znovu urazit, ale v hloubi duše cítil, že Jirka mluví pravdu.

Je mnoho lidí, kteří nepřijmou realitu takovou, jaká je. Náš hrdina k nim naštěstí nepatřil. Věděl, co má odpovědět, ale pokud by to jediné slovo vyřkl, podupal by si tím vlastní pýchu. Chvilku se v něm ještě odehrával obrovsky těžký vnitřní boj. A nakonec s velkým přemáháním vyřkl to památné slovo: promiň. A v srdci se mu rozhostil naprostý klid. Buď tento příběh pro nás poučením, abychom na vlastní zlobu a nahněvanost nedoplatili jen my sami, ale také i ostatní.  

Natan Kratochvíla, prima A  

       

Jak jsem se ztratil v lese

Celá třída kromě dvou žáků jsme před týdnem jeli na školní výlet na hrad Křivoklát.

Aby cesta autobusem nebyla únavná, měli jsme naplánovaných několik zastávek. Ta poslední byla svačinová a po ní se všichni vydali lesní cestou ke hradu. Z cesty jsem odbočil na záchod, protože jsem to už nemohl vydržet. Slyším potůček, ke kterému si jdu umýt ruce, ale než se vyškrábu zpátky na cestu, třída nikde. Zkusím pískat, což se mi moc nedaří. Sednu si na pařez, vytáhnu mobil, ale zjišťuji, že nemám signál. „Výborně! Ztratil jsem se.“ Rozběhnu se v doufání, že třídu dohoním, ale zakopnu a spadnu. Sedím na zemi jako buchta a bolí mě kotník, až se mi chce brečet. Po nějaké době slyším: „Ondro, kde jsi?“ Konečně vidím spolužáky i s paní učitelkou. Sláva! Hledali mě skoro dvě hodiny. Po ošetření kotníku jsme konečně došli na hrad.

Výlet dobře dopadl a noha mě už nebolí. Doma jsme se tomu s rodiči i zasmáli.

Daniel Hodgkins, prima A

Poučný příběh poníkův

První sluneční paprsek, který v sobě nesl teplo nadcházejícího parného dne a jenž si našel cestu mezi hustým listím stromů, pošimral na čumáku právě se probouzejícího se poníka.  Byl to poník sirotek. Máma mu umřela, když ho porodila, a tatínka rovněž už neměl. Jelikož spatřil světlo světa v zoologické zahradě (je zajímavé, že tak idylické jméno zoologická zahrada, z pohledu zvířat asi není úplně ráj na zemi), našeho poníka čekal stejný osud jako miliony jiných zvířat. Pravda, žijí zde v bezpečí, dostávají najíst, ale co je zásadní, nemají svobodu, nemají v sobě nádherný pocit volnosti. Zanechme však těchto truchlivých úvah a vraťme se k našemu poníkovi.

Čekal ho zdánlivě den jako statisíce jiných, ale jak se později ukázalo, byl to jeho přelomový den, který znamenal mezník v jeho životě. Byla neděle, zoo v městečku, jehož jméno nestojí za zmínku,  bylo zavřeno. Poník se na měkké podestýlce ze sena líně převalil na druhý bok a v hlavě mu začaly kroužit myšlenky, které bychom spíše přidělili rozumnému člověku než němému tvoru. Je rovněž zajímavé, že zvířatům přisuzujeme mnohdy malou inteligenci, avšak někdy zvířata svými činy zastiňují samého pána tvorstva. Poníkovy úvahy byly velmi dlouhé, ale nakonec stály za to. „Zde se mám sice dobře,“ rozumoval, „ale ve volné přírodě bych se mohl mít ještě lépe.“

 Nezůstal ale jen u slov, ale přešel v činy. A právě se mu naskytla příležitost v podobě zřízence, který když vstoupil do poníkova výběhu, nechal dveře otevřené. Sklonil se nad poníkovou miskou, aby mu do ní nasypal. Ale poník vyrazil jako blesk, povalil zřízence a utekl dveřmi. „Pomóc, honem, všichni sem, než bude pozdě!“ volal z plna hrdla vyjevený muž. Ovšem pozdě už bylo. Poníka nic nezastavilo a už má za sebou zoo, město, pole a už je v lese, kde se uřícený zastavil a přemýšlel co dál. Ranní rosa se v tmavém lese ještě nevypařila a poníkovi tím pádem úplně zvlhla srst. Kopýtka se mu únavou podlamovala, už nemohl dál a s vypětím všech sil doklopýtal na už prosluněnou paseku, kde se svalil do měkkého mechu a spal, jako by ho do vody hodil.

 Náhle se však probudil. Nevěděl přesně, jak dlouho spal, ale věděl, že se ho dotkla čísi ruka. K smrti vyděšený poník chtěl vyskočit, avšak stačil postřehnout, že ten, kdo se ho dotýká, s ním zřejmě nemá zlé úmysly. Zvedl hlavu a spatřil neoholeného muže v klobouku se zelenýma očima. Na sobě měl oblečen tmavě hnědý kabát a modré kalhoty. Obut byl do kožených holínek. Byl to farmář, který šel do lesa na dříví a všiml si spícího zvířete. Jelikož měl zvířata rád a poník zřejmě také nic nenamítal, vzal si ho s sebou na svůj blízký statek. „Nakonec z tebe bude ochočený zvíře,“ smál se pán, když nakládal poníka na svůj nákladní automobil. Vyjeli z lesa a poník si pomyslel. „Uf, konečně budu mít pokoj od turistů a snad ani práce tam nebude…“ Ale v tom druhém se přepočítal. Hned jak dojeli do dvora statku, dal pán poníkovi pořádně nažrat, ale jak si odpočinul, musel pracovat. Pán mu dal tahat dřevo, ale poník, který v životě nikdy nepracoval, stál nad vozíkem jako hromádka neštěstí. Pán se zlobil, když uviděl, že se poník k práci nemá, ovšem nebyl z těch, kteří hned sahají po biči. Proto mu z nákladu trochu ubral a v dalších dnech plných práce mu postupně začal přidávat. I když se poník vždy večer svalil do sena a celé tělo ho bolelo, pořád ho to těšilo víc, než celý den prolenošit. Konečně pochopil smysl života, který se skrývá nikoliv za povalečstvím, ale za pilnou prací.

Ten, kdo nechce pracovat a dělat radost světu, ten brzy začne sledovat, že slabší je nad špagetu.

Natan Kratochvíla, prima A

     

Martinův dobrodružný výlet k babičce

Martinovi právě začaly prázdniny, a tak se rozhodl, že pojede k babičce. Nejprve se zeptal rodičů. Ti mu to dovolili, proto si hned začal balit kufr. Máma ho doprovodila k autobusové zastávce a řekla:

 „Ne, aby si přijel k babičce pozdě! “ 

Martin ji neuposlechl… Hned jak odešla, zašel si do nejbližší cukrárny koupit zmrzlinu. „ To ještě stihnu…“ pomyslel si. Tak si tedy dal dva kopečky zmrzliny a pustil se do jídla. Když se však vrátil zpět k autobusové zastávce, viděl už jen v dáli zadní část autobusu. Po chvilce nadávání popřemýšlel, co udělá.

Šel se podívat na jízdní řád. Zjistil, že už žádný autobus nejede, tak se vydal k babičce sám, tedy pěšky. Věděl, kudy autobus jezdí, proto se rozhodl hledat cestu, která by vedla tím směrem. Najednou si vzpomněl… „ Vždyť přece vždy, když jezdíme k babičce, jedeme kolem lesa! “ Vydal se tedy lesem. Po chvíli se začalo v lese stmívat. Martin se docela bál, to protože ve tmě vypadá vše strašidelněji. Stoupl na větev. Ta pod ním praskla a on se lekl tak, až zařval. „ Aaaaaa!“ ozvalo se lesem. Rychle si však připomněl, proč zde pobývá… Chvíli bloudil, ale pak konečně našel rozcestník. „ Moje babička přece bydlí blízko kostela.“ Promítlo se mu v hlavě. Proto zabočil doprava. Tamtudy totiž vedla cesta ke kostelu.

Zanedlouho našel babiččin dům. Ona ho přivítala, a i když už svítil měsíc v hluboké noci, zaradovala se, že to její vnuk zvládl ve zdraví.  

Eliška Řezáčová, prima A

pro zobrazení hodin je potřeba mít povolený javascript

sobota 24. červen 2017

nyní se nevyučuje
« Červen 2017 »
Po Út St Čt So Ne
      1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 30    

gympl banner web 2015 1

 

100let gymjes

 

  • Školní kolo konverzační soutěže v německém jazyce

    26.01.2017
    Dne  25.01.2017 proběhlo školní kolo olympiády v německém jazyce.  Soutěžící konverzovali s němčináři o jejich vztahu ke kultuře,  volném čase, o městě Jeseníku, o jejich všedním dni a o dalších tématech z oblasti každodenního života. Vítězem kategorie 1. a 2. ročníku se stal Daniel Pražák (2.C), druhé místo obsadila Mariana Rygolová (2.C) a třetí místo získal Daniel Tunys (XA). V kategorii 3. ročníku se umístila na prvním místě Silvie Zbořilová a na místě druhém Tereza Vodáková, obě z EA. Všem zúčastněných děkujeme za jejich nadšení pro německý jazyk a těšíme se na jejich výbornou reprezentaci gymnázia v okresním kole.  
  • Gymnázium se sportovní přípravou - přehledné informace

    02.11.2016
    Gymnázium se sportovní přípravou - přehledné informace Rychle se blíží termín přihlašování žáků 9. tříd do oborů s talentovou zkouškou (30. listopad 2016),  Pro usnadnění volby studijního oboru gymnázium se sportovní přípravou na Gymnáziu Jeseník přinášíme pro uchazeče a jejich rodiče přehledné informace, na základě kterých si mohou vytvořit reálnější představu o průběhu studia a specifických nárocích daného oboru. 
    Číst dál...
  • Mobilní objednávky obědů

    01.08.2016
    Školní stravovna nyní nabízí objednávání stravy jednoduše i z vašeho mobilního telefonu či tabletu s operačním systémem Android. Aplikaci naleznete v Google Play pod názvem Strava.cz a díky ní získáte: přehled o jídelníčku na několik dní dopředu možnost objednávání a odhlašování stravy aktuální informace o vydané stravě aktuální informace o stavu konta možnost sledovat historii objednávek a plateb za stravu upozornění na objednané jídlo v nastavený čas  
    Číst dál...
  • Jste zvědaví na zajímavé fotografie, které nenajdete ve fotogalerii akcí?

    24.06.2016
    Pak je tu pro vás i web plný fotografií ze školních akcí, které najdete na rajčeti pod adresou http://gymjes.rajce.idnes.cz/
  • Online testy na maturity z angličtiny

    20.05.2016
    Milí studenti, v nasledujícím dokumentu najdete seznam aktivních webových odkazů na online testy z angličtiny na úrovni B1 (základní úroveň maturitní zkoušky). Můžete opakovaně procvičovat četbu, gramatiku i poslech a své výsledky si ihned zkontrolovat. Tento dokument si můžete stáhnout  zde.
  • Gymjes má kanál na Vimeo

    10.02.2016
    Najdete zde nejen dokument o Semifinále FLL, upoutávek na soutěž i část programu ze stužkovacího plesu, vše od SKYART studia. https://vimeo.com/channels/gympl
  • Výsledky minisčítání

    02.12.2015
    Vlistopadu se někteří mladší studenti naší školy zapojili do akce Statistického úřadu - minisčítání. Na následujícím odkazu jsou veškeré údaje zpracovány do tabulek a grafů, tak se podívejte:-) Minisčítání 2015
  • Almanach

    08.04.2015
    Almanach Pozor, probíhá doprodej posledních kusů almanachu vydaného ke 100. výročí založení gymnázia (v kanceláři školy). Cena 50 Kč/kus.