Vidět na vlastní oči, a stejně nechápat!

Součástí výuky moderních dějin na naší škole bývá exkurze v Památníku holokaustu v Osvětimi (Auschwitz).

V úterý 16. dubna se studenti septimy A, třetí B a třetí C vydali na celodenní exkurzi do Polska. Nejprve jsme navštívili radiový vysílač v Gliwicích, kde je i muzeum připomínající vykonstruované napadení německých občanů údajnými polskými teroristy, což byla záminka k tomu, aby nacistické Německo ospravedlnilo svůj vpád do Polska. Tyto smutné události vedly k rozpoutání druhé světové války.

Válka je vždy krutá, nemilosrdná, bere životy, majetky, ničí krajinu. Je to zlo. A zlo má své podoby. Tou snad nejhorší je holokaust – systematické vyvražďování Židů v nacistických koncentračních táborech.
V Osvětimi byl vybudován jeden z největších a nejhorších koncentračních táborů vůbec. Peklo, jak vzpomínal například Arnošt Lustig. Peklo, které zahubilo mnoho evropských Židů.
A do tohoto pekla vstoupili i naši studenti. V téměř čtyřhodinové komentované prohlídce měli možnost vidět, vnímat, zažívat a přemýšlet. Na jejich tvářích se střídal šok s hlubokým pohnutím. Většinou všichni kráčeli za průvodcem mlčky, nevěřícně se rozhlížejíce kolem sebe, nikdo nefotil, byť to bylo dovoleno. Teprve ke konci prohlídky v táboře Birkenau došlo i na dotazy, které pan průvodce trpělivě zodpovídal.
Na konci se všichni shodli, že je opravdu důležité vidět na vlastní oči, co dokáže totalita a válka.
Když jsme už zpátky ve škole věnovali hodinu reflexi, studenti například napsali: „Smutné, beznadějné, strašné, nepředstavitelné, co dokáže člověk dělat člověku! Znevážení lidské důstojnosti a lidského života! Tato část historie se nesmí opakovat! Lidský život nesmí být bezcenný! Jsme rádi, že můžeme žít v míru a demokracii.“
Na závěr si dovolím malé hodnocení. Naši studenti zvládli celou exkurzi důstojně, s hlubokou empatií a pokorou. A to mě naplňuje optimismem.
Eva Knoppová