Moje malá indiánko.....

Moje malá indiánko,

Tak jsme si tě dnes vyzvedli na gymnáziu a po třech dnech odloučení, kdy jsi byla na seznamovacím adaptačním kurzu Go, dovezli zase domů- špinavou, utahanou jako kotě, ale šťastnou.

Když jste dnes před nás rodiče nastupovali celá budoucí třída prima A v indiánském za zvuku hudby z mého oblíbeného Vinnetoua, vehnalo mi to slzy do očí. Nejen ta krásná hudba a vaše kostýmy, ale hlavně vědomí, že už jsi velká a začíná ti nová etapa života – na jesenickém gymnáziu. Z fotek a tvého nadšeného vyprávění si skládám celý příběh a jako by mi zase bylo dvanáct a já tam byla s vámi. Dým letního ohně, nad kterým jste si pekli špekáčky; modřiny z bojovky, při které jste lezli na skálu a museli se spoléhat jeden na druhého; kus mechu v batohu, jak jste stavěli v lese indiánskou vesničku; ponožky špinavé tak, že je asi ani nebudu prát a rovnou vyhodím; tričko pokreslené všemi barvami duhy, jak jste se na louce honili s barvami a patlali je na sebe a zapomenutého Haribo medvídka z pokladu, který jste našli a férově se o něj rozdělili. Taky jak jste procházeli sami nočním lesem, sbírali v lese zvířátka,  učili se nazpaměť básničky a museli sedět až po krk v ledovém potoce. Povídáš a povídáš a já vidím, jak jsi za ty tři dny vyrostla a už se vůbec nebojíš do nové třídy, protože s budoucími spolužáky už jsi zažila tolik, kolik já v minulosti ani za rok ne. Závidím ti.

Tvoje máma

Adaptační kurz 2018