Kalendář akcí

  • 27. září 2013 – pátek +

    Zahájení oslav - slavnostní koncert Smyčcového orchestru ZUŠ Jeseník - Kongresový sál 19.00 hod - vstupné dobrovolné

  • 28. září 2013 – sobota +

    1) V 9:00 - slavnostní česko-německá mše v katolickém kostele - Mons. Anton Otte a otec Pavel Schwarz

    2) Netradiční průvod účastníků výročí od budovy gymnázia městem na  Masarykovo náměstí  - v 10:30 shromáždění před gymnáziem

    3) Kulturní program na Masarykově náměstí - 9:00 – 18.00

  • Den otevřených dveří 10.00-12.30 hod +

  • Den otevřených dveří +

  • Den otevřených dveří 2014/Gymnázium Jeseník +

  • Coca Cola CUp - 1. kolo dívky ZŠ/Supíkovice +

  • 1

Poslední dozvuky 100.výročí založení našeho gymnázia

Oslavy 100. výročí založení Gymnázia Jeseník pohledem třídy 1. C a EA

Myslím si, že oslavy stého výročí školy proběhly nanejvýš dobře. Největším plusem bylo asi dobré počasí, díky kterému měli všichni už od rána dobrou náladu, která vydržela po celý zbytek dne. Takže jak na náměstí, tak ve škole se všichni usmívali a ze všech čišela pozitivní energie.

Anna Lačňáková


Tento den pro mě nezačal nejpříjemnějším způsobem, protože jsem zaspal. Vzbudil jsem se v osm hodin a vyjel jsem na kole co nejrychleji, jak to šlo. Když jsem dorazil, šel jsem ke kapli, protože jsem předpokládal, že tam bude naše třída. Bohužel tam nebyla, a tak jsem se šel podívat na gymnázium, kde už jsem potkal své spolužáky, a bylo mi oznámeno, že nyní máme volno a až v deset máme sraz u školy. Mezitím jsem šel se svým bratrancem na kousek mše do kostela. No a posléze začal probíhat tolik očekávaný průvod. Začátek a průběh průvodu byly bez komplikací, akorát když jsme přišli na náměstí, moc jsem nevěděl, co se bude dít, a nakonec se to nějak rozpustilo. To na mě trošku působilo neorganizovaným dojmem, ale na druhou stranu si myslím, že to bylo vynahrazeno programem na náměstí, kterým nás provázeli dva zkušení moderátoři. Byl jsem tam až do půl sedmé, kdy už jsem usoudil, že by bylo záhodno odjet. Neměl jsem totiž světla a program na náměstí stejně už skončil. Takže celkově tyto oslavy hodnotím pozitivně. Myslím si, že bylo určitě hezké pro absolventy této školy, když si oživili vzpomínky na studentská léta.

 Josef Hanulík

Oslavy se mi velice líbily. Vše mi připadalo dobře zorganizované a dobře připravené. Zvlášť mě zaujala kavárna v prostorách školy a výstava, která probíhala nahoře na starém pavilonu. Průvod byl také moc pěkný a bylo to zkrátka takové barevné. Jsem ráda, že jsem se těchto oslav mohla zúčastnit, a chci poděkovat všem, kteří se nějak podíleli na zdárném průběhu oslav.

                                                                                         Alžběta Dvořáková

Myslím si, že průvod byl dobrý nápad a překvapila mě velká účast na něm. Příště bych lépe zorganizoval ukončení průvodu na náměstí, jelikož nikdo nevěděl, kde končí. Stánky a doprovodné akce na náměstí, například koncerty, přilákaly velké množství lidí. Oceňuji odvahu Honzy Schildnera, který uváděl tak významnou akci, i když je teprve studentem prvního ročníku.  Celkově se mi akce líbila, protože jsem z ní měl dobrou náladu.

Také jsem se zeptal na poznatky z oslav své maminky, která na gymplu kdysi studovala.  Podle jejího názoru mohly být lépe vyřešené panely s fotografiemi, mohlo jich být víc a na lepších místech. Konkrétně neměly být na úzkých schodech. Nejvíce se jí na akci líbily almanach a kavárna u šaten.

Jan Janíček

Uplynulo již sto let, kdy první člověk prošel po chodbách Gymnázia Jeseník, a může se to zdát jako velmi dlouhá doba, ale studentům, kteří zde maturovali před několika lety, to však připadá jako včera. Jak by taky ne, škola s sebou nese spoustu vzpomínek, jak těch dobrých, tak těch špatných, a že určitě je na co vzpomínat!

Řekla bych, že slavnost naplnila očekávání nejednoho návštěvníka. Bylo zde ukázáno opravdu hodně, od robotických ukázek z lega, historické výstavky až po výborné zákusky. Slavilo se od rána a nechyběly krásně nazdobené třídy, průvod žáků gymnázia, představení dramatického kroužku a večerní zábava. Nenapadá mě, co bych mohla vytknout. Já, jakožto účinkující tanečního studia na náměstí, jsem se bohužel nemohla tolik věnovat ostatnímu programu. Nicméně jsem mohla přihlížet a zhlédla jsem alespoň představení Starců na chmelu v Divadle Petra Bezruče. Představení bylo velmi zdařilé a také pobavilo, jen mě trochu zklamala divácká účast, protože sál byl z půlky prázdný, žáky to však očividně neodradilo a podali výborný výkon. Myslím si, že se celá akce podařila, a mrzí mě, že nezažiju dvousté výročí, ale určitě na gymnázium budu vzpomínat i bez kulatin.

Kateřina Lasovská

Celkově na mě oslavy působily dobrým dojmem. Myslím si, že každý si na nich určitě našel něco, co se mu líbilo, jelikož třídy byly skvěle (a někdy i originálně) nazdobené. Škola působila hezkým dojmem a program na náměstí byl různorodý. Jen je škoda, že dost lidí se hned po ukončení povinné účasti vytratilo. Jelikož jsem zůstala až do konce programu na náměstí, můžu říct, že to stálo za to.

Alice Kopecká

Sobotní oslava určitě zanechala skvělý dojem nejen na mně, ale i na ostatních návštěvnících, protože byly všude vidět spokojené a nadšené úsměvy. Program byl velmi rozmanitý, originální a dobře zorganizovaný. Počasí se velmi vydařilo, což taky přispělo ke skvělému celkovému dojmu akce. Těší mě, že se na taková výročí nezapomíná. Rovněž jsem ráda, že jsem se toho mohla zúčastnit.

Iveta Navrátilová

Sobotní den začal pro všechny žáky Gymnázia Jeseník velmi neobvyklým způsobem. Jako by to ani nebyla sobota. Všichni žáci se shromáždili ve škole jako každý jiný všední den až na to, že akce, která se měla odehrát, je poněkud nevšední – Gymnázium Jeseník slavilo 100 let své existence.

Už při srazu s ostatními spolužáky z 1. C bylo vidět, že každý sdílí alespoň trochu té nadšenosti a zvědavosti, která byla ve vzduchu skoro až hmatatelná. Před kaplí se tak shromáždil dav žáků, kteří měli na sobě alespoň něco modrého – poznávací znak naší třídy. Měli jsme konkrétně za úkol přemístit židličky pro orchestr k místu, kde bylo postaveno pódium. Jak byl tento úkol splněn, celá třída se přesunula do školy, kde jsme se bohužel museli rozdělit, protože někteří žáci měli za úkol v době, kdy se měl konat průvod, dozor v naší třídě. Než však průvod začal, šli jsme s kamarádkami se pořádně „namodřit“, aby bylo vidět, ke které třídě patříme. Později jsme kvůli tomu dostali přezdívku avataři. Průvod začal, a tak hudba zazněla ulicemi Jeseníku. Nesla se s ním skvělá atmosféra, kterou výrazně podporovali, různorodé převleky a masky, které si žáci gymnázia nachystali. Možná by na konci neuškodila trocha té organizace, ale i tak si myslím, že byl průvod úžasný. Po příchodu průvodu jsme si mohli všimnout, že na náměstí stojí plno stánků, jak s různými věci, tak s jídlem a pitím. Ve škole mezitím probíhal den otevřených dveří, který se jistě zamlouval bývalým studentům. Hned po ukončení průvodu následovala taneční, ale především hudební vystoupení. Moderátorská dvojice odvedla také dobrou práci. Po ukončení programu na náměstí se už i poslední návštěvníci oslav začali ztrácet domů nebo se chystali na večerní zábavu.

Oslavy tak proběhly vskutku příjemným způsobem, dokonce i počasí přálo. Fotoaparátem jsem se snažila lapit toho všudypřítomného ducha oslav a zároveň se příjemně pobavila. Myslím si, že když se podíváte zpět na tento sobotní den, určitě najdete alespoň nějakou tu pěknou vzpomínku. Určitě stálo za to jít v sobotu do školy…

Valentýna Reimerová

Oslavy 100. výročí školy byla velká událost, o které se mluvilo již při Dni otevřených dveří a na začátku školního roku.
         Když jsem o nich zaslechla na Dni otevřených dveří, nenapadlo mě, že to bude tak velká událost. Mně osobně ze začátku oslavy nezaujaly, ale později, když jsem se o nich dozvěděla více a kolik věcí s ní bude spojeno, začala jsem se těšit. Věděla jsem, že si užijeme mnoho zábavy jako třídní kolektiv. Nejvíce jsem se asi těšila na samostatný průvod, ten také nezklamal. Při průvodu, ve kterém jsme byli seřazení a šli přes náměstí Jeseníku, jsem byla pyšná na to, že jsem studentka gymnázia. Tady na mě dolehla pravá atmosféra.
         Oslav jsem se nezúčastnila celých, to mě trochu mrzí. Velice těžká musela být také organizace, ale myslím si, že se vše povedlo na výbornou a organizátoři na sebe mohou být pyšní.

Kristýna Mahdalíková

Oslavy stého výročí Gymnázia Jeseník byly podle mého názoru velmi zdařilou akcí, v níž dostali i žáci možnost realizovat se. Zúčastnili se jako účinkující ve veřejných akcích, nebo jako pomocníci, kteří byli vždy po ruce a se vším se snažili pomoct. Oslavy byly velmi činorodé a na všechny, ať už žáky, nebo učitele, dýchly velmi slavnostní atmosférou, jež nás provázela už dlouhou dobu před samotným vypuknutím oslav. Pro mě osobně byla účast na oslavách velká čest a byla jsem pyšná na to, že jsem studentka právě tohoto gymnázia.

                                                                                                                                           Tereza Vojkovská

           

Můj postřeh z oslav je dobrý. Nejvíce se mi líbilo, že se všichni žáci i učitelé aktivně zapojili do příprav. Musím ale říct, že mi připadalo, že se mě to ještě moc netýkalo. Je to tím, protože jsem na škole teprve pár týdnů. Ale i přes to na mě udělaly oslavy velký dojem a atmosféra z oslav na mě také hezky působila. Všechno bylo dobře připravené, třídy pěkně vyzdobené. Myslím si, že to mělo opravdu velký úspěch, jak u menších, tak i u velkých žáků a každopádně u těch, jež už naši školu opustili. Určitě se bylo na co dívat. Oslavy bych proto hodnotila velice pozitivně.

Tereza Chromíková

Na stém výročí naší školy se mi líbil dobře zpracovaný program pro návštěvníky, kteří měli možnost si prohlédnout budovu a zavzpomínat na dobu, kdy ji sami navštěvovali. I když jsme studenti prvního ročníku, čili jsme noví na této škole a moc se nás výročí netýkalo, všichni jsme se snažili zapojit co nejvíce. Všimla jsem si dobré kolektivní práce při zdobení třídy. Myslím si, že nám oslavy pomohly upevnit kolektiv a že jsme se více poznali i mimo lavice. Panovala mezi námi dobrá nálada a bylo vidět, že i za necelý měsíc jsme se naučili společně vycházet. Byla radost se dívat na lidi, kteří chodili po třídách a vzpomínali, jak na tuhle školu před 20 lety chodili. Někteří se rozpovídali i s průvodci. Velmi praktická byla kavárna s občerstvením při vstupu do budovy, kde si návštěvníci mohli posedět, popovídat si a zároveň se i občerstvit. Celkově se mi oslava líbila.

Lucie Szathmáryová

         Výročí jesenického gymnázia se mi líbilo, jelikož bylo celkově povedené a nemám k tomu žádnou větší výtku. Také to bylo zvláštní zpestření školy a vyučování. Při provádění bývalých studentů po gymnáziu jsem slyšel radostné věty jako: „Tady jsem seděl.“ nebo „Zde jsme měli učebnu matematiky.“ apod. Řekl bych, že i bývalým studentům se líbilo, jak oslava výročí byla připravená. Hlavně si připomněli, jaké to bylo tenkrát, když byli mladí a usedali do lavic na gymnáziu jako studenti. Průvod od gymnázia na náměstí byl zajímavý. Jen když jsme došli na náměstí, nikdo nevěděl, kam má jít, bylo to zmatené a nekoordinované. Vystupování na jevišti na náměstí bylo zábavné a vhodně zvolené.

Zdeněk Baďura

 

Oslavy stého výročí gymnázia pohledem třídy septima A

Již několik měsíců předem se na naší škole plánovalo, probíralo a vymýšlelo. Vše se točilo kolem stého výročí našeho gymnázia a tato snaha a píle se vyplatily. Všechny třídy byly nazdobeny, kavárna připravena, stánky, organizátoři i  studenti na svých místech a sláva mohla začít. Od devíti hodin se školou procházely davy nadšených absolventů, dělící se o své zážitky, vzpomínky a to vše s úsměvem na tváři. Škola doslova ožila. 

V devět hodin proběhla v jesenickém kostele slavnostní česko-německá mše, která byla velmi příjemnou záležitostí pro všechny účastníky. Počasí přálo a s odbitím půl jedenácté se náměstí zaplnilo karnevalovým zástupem našich studentů společně s německou delegací a kantory. S maskou nebo bez, všichni byli nadšení. Poté si každý zvolil program, který mu vyhovoval, a o výběr nebyla nouze. Na náměstí byly zaplněné lavičky a diváci si se skvělou náladou užívali bohatý kulturní program. Ve večerních hodinách se taktéž mohli všichni bavit u neméně zajímavého společenského programu v hlavním sále IPOSu. Ten skončil až v ranních hodinách a po náročném večeru jsme příjemně unaveni ulehli do svých postelí.

Karolína Ondrušíková

Datum 27. září jsem již měla v diáři několik měsíců, ale nedocházelo mi, co toto datum a potažmo několik dní s ním, bude znamenat.  Až pár dní před oslavami jsem začala být mírně nervózní, a to nejen z příjezdů německé delegace. Ač každý byl v těchto dnech nějak zaangažovaný, měl se určitě jednotlivý student/studentka pozastavit a uvědomit si vlastně váhu těchto oslav a především stoletou historii naší školy. 

Celá tato významná akce, které předcházelo tolik příprav a především nervů, byla pojata ve velkém a rozhodně bych tímto chtěla vzdát hold učitelům, kteří na tom jistě měli nemalý podíl. Bylo mi jich až líto, když jsem viděla jejich ztrhané a lehce utrápené pohledy, když přicházeli do hodin či jen procházeli chodbami. Avšak vše úžasně dopadlo, tedy alespoň z mého pohledu. Čtvrtkem to pro mne vše začalo. Obavy z příjezdu mé německé kamarádky byly tytam, když jsme se v objetí uvítaly u autobusu. 

Opět nám pomohl spíše anglický jazyk nežli ten německý. Pátek byl pro mě ve znamení představení muzikálu „Starci na chmelu“ a večerního koncertu SOJ, kde zaznělo i mé sólo na violoncello. Večer zakončilo příjemné posezení s kamarády i jejich německými hosty. Druhý den ráno ještě napůl ospalí jsme šli na českoněmeckou mši do katolického kostela, odkud už nás zase hnali do průvodu, který všichni vzali velmi vážně, což dotvrdili svými originálními kostýmy.  Poté jsme se s ostatními ještě chvíli proplétali mezi lidmi na náměstí (a že jich nebylo málo). 

Následně jsme si udělali menší výlet na Čertovy kameny, odkud jsem zase musela pospíchat, abych stihla odpolední představení našeho divadelního souboru. Čas, který následoval posléze, byl již jen ve znamení zábavy a posledních chvil, které jsme si všichni společně užívali v přítomnosti dobrého jídla a hudby. No a v neděli už jistě tušíte, co nastalo. Dojemné loučení, blýskání fotoaparátů a lehce nervózní lidé z německé delegace, poklepávajíce si na své hodinky ve smyslu nám ukázat, že už je čas odjet. Avšak mi na to nedbali a objali ještě každého tak dvacetkrát, pak jsme teprve byli spokojeni. Teprve po jejich odjezdu mi došlo, že už je to celé za námi. „Uteklo to,“ řekla jsem si…Ostatně jako všechny chvíle, při kterých se člověk dobře baví J.

Natálie Rotterová

V sobotu 28. září probíhaly na jesenickém náměstí velkolepé oslavy. Gymnázium Jeseník totiž slavilo svých neuvěřitelných sto let. Tato událost byla důležitá nejen pro učitele, ale i pro studenty, a proto i oni se podíleli na organizaci. Jelikož se konal i den otevřených dveří, gymnázium vřele uvítalo bývalé absolventy a vlastně všechny, kteří měli o studium na této škole zájem. Hosté měli možnost nejen slavit, ale i nahlédnout za stěny gymnázia a bývalí absolventi zavzpomínat na staré časy a na chvíli se přenést do svého mládí a zasednout za školní lavice.

V dopoledních hodinách byla akce zahájena slavnostním průvodem za doprovodu orchestru. Program byl pestrý. Na venkovním jevišti bylo možné zhlédnout ladné pohyby mažoretek a břišních tanečnic. Atmosféru ještě více zpříjemňovala vůně linoucí se ze stánků s nejrůznějšími pochutinami.

Natálie Dvořáčková

   

Nostalgie ovládla celý komplex budov Gymnázia Jeseník, když 28. září započal poslední a také vrcholný den oslav stého výročí školy. 

Už na Školní ulici jsem zahlédla mnoho starších osob mířících do naší školy prohlédnout si to místo, kde ony samy prožily kus svého mládí. Rozhodně si šli připomenout, jestli má škola pořád ono kouzlo zanedbanosti, stáří, které se mísí s mládím studentů, a přes všechnu tu omšelost velkou úroveň a jiskru. Škola byla vyzdobena v plné parádě, snažili se jak učitelé, tak studenti. Na hlavní „třídě“ se nedalo téměř hnout a jen těžko jste mohli nalézt místo, kde byste byli sami. Ochotní žáci vám ukázali nové vymoženosti při výuce a k pobavení posloužily staré fotky učitelů z mládí. Myslím, že nikdo z žáků nepoznal všechny učitele. Velký úspěch také sklidil průvod žáků jdoucích od školy na náměstí v doprovodu DOM ZUŠ Jeseník a kapely z Německa. 

Z posledního dne oslav jsem měla plno dojmů, všechny však překonala jedna myšlenka. Naše gymnázium má opravdu úroveň a svou historii, ať už se jedná o vzpomínky jednotlivců, či velkých událostí, ke kterým sté výročí opravdu patřilo. 

Gabriela Kubánková

Velké přípravy, mnoho práce, výzdoba tříd a prostor školy, připravování výstav, hledání kostýmů, unavení učitelé a zmatení studenti. Ano, tohle všechno nás provázelo několik dnů a týdnů před samotným vypuknutím oslav. Vše musí být řádně nachystáno, upraveno, vyčištěno, vyzdobeno a připraveno, vždyť den oslav se určitě zapíše velkým písmem do historie naší školy.

A najednou je to tady, dny, na které jsme se všichni nějakým způsobem připravovali, 27. a 28. září 2013. Ve třídě dokončujeme naši povedenou, pestrobarevnou výzdobu a několik spolužáků se chystá na večerní koncert Smyčcového orchestru v Kongresovém sále v Priessnitzových léčebných lázních, někteří jako účastníci, někteří jako „šatnáři“ a zbytek jako diváci. Během několika desítek minut se sálem linuly krásné melodie a skladby od známých i méně známých hudebních skladatelů. Večer to byl nádherný a všem se určitě páteční koncert 27. září velmi líbil.

Neuběhlo ani 10 hodin a my už jsme museli sobotní ráno 28. září vstávat do školy jako každý obvyklý všední den. Sice se většině moc nechtělo, ale co bychom pro tu naši školičku neudělali, vždyť zrovna dnes má narozeniny a na pomyslném dortu jí svítí právě 100 svíček. No není to ale úctyhodný věk?

Ráno se se spolužáky potkáváme cestou do školy, ale není jich moc. Někteří jsou na zkoušce Dechového orchestru mladých, někteří pomáhají učitelům a já společně se spolužačkami a dalšími lidmi vstupujeme do jesenického kostela. Právě v 9:00 hodin zde začíná slavnostní česko-německá mše. Kostelem se rozeznívají česká a německá slova a příjemné atmosféře přidává zvuk varhan a čisté hlasy sboristů. Po této pěkné zkušenosti spěcháme do školy, už ani nemáme moc času na převlečení do připravených kostýmů na dnešní netradiční průvod účastníků výročí.

Po chvilce už stojí většina studentů z celého gymnázia před budovou a za pár chvil vycházíme. V čele jde Dechový orchestr mladých a za ním třída po třídě. Kolem se line pestrobarevnost, hravost, dobrá nálada, úsměvy a vzpomínky některých účastníků na léta, když byli právě jako my. Průvod míří na Masarykovo náměstí, kde je připraven další bohatý program na celý den. Já jsem se ale musela jít chystat, převlékat, protože mě čekalo uvádění, fotografování a mnoho další práce stejně jako několik dalších studentů. 

Program na Masarykově náměstí se ale vydařil na jedničku s hvězdičkou. Bezchybné výkony tanečníků a čisté tóny vycházející z množství různých hudebních nástrojů muzikantů. Posezení, mnoho stánků s pohoštěním, dobrým mokem a věcmi na památku zpříjemnilo sobotní den lidem, návštěvníkům, studentům a bývalým absolventům gymnázia. Také počasí nám velmi přálo a sluníčko jako kdyby se na nás z té převelké dálky usmívalo a škole do dalších let přálo jen to nejlepší. 

Sobotní den byl zakončen slavnostním kulturním večerem pro účastníky jubilea ve společenském sále budovy IPOS. Lidí, ať už absolventů, bývalých a současných studentů nebo učitelů se sešlo mnoho. Večer zpříjemňovala hudební a taneční tělesa a také pěvecký sbor absolventů. V pozdějších hodinách si program na starost vzala kapela Fantasia a Cimbálová muzika Jeseník. 

Já jsem tam také byla a z dálky jsem viděla, jak jsou lidé šťastní, spokojení, tancují, baví se a hlavně si užívají. Troufám si říct, že tento příjemný a výborně povedený den si budou pamatovat dlouho, protože krásné vzpomínky zůstávají v paměti nejdéle. A nejen vzpomínky právě na dnešní den, ale na vše, co se oslav našeho 100 letého gymnázia týkalo.

Jesenickému gymnáziu přeji spoustu dalších úspěšných let, skvělých učitelů a nadaných studentů.

Jana Průšová

Ve dnech 27. – 28. 9. 2013 oslavilo naše gymnázium 100 let od svého založení. Počínaje pátečním koncertem Smyčcového orchestru ZUŠ Jeseník v Kongresovém sále, konče sobotním slavnostním kulturním večerem ve společenském sále budovy IPOS. Moje zapojení do programu oslav započalo sobotním ránem.

Tento den pro mě začal od osmi hodin zkouškou orchestru. Ta ovšem netrvala tak dlouho, jak obvykle, protože hned po ní následovalo stěhování bicích nástrojů pod podium stojící na jesenickém náměstí. Bleskurychle jsem potom musel se dvěma svými kolegy z orchestru utíkat s nástroji ke gymnáziu, u kterého se již formoval průvod studentů. Jen chvilka na seřazení a dirigent mi už dával znamení k zahájení prvního pochodu průvodu. Začal jsem tedy hrát a poslouchat, jak štěbetání všech zúčastněných utichá, a na řadu se po pár taktech dostávají ke slovu nástroje hráčů z Dechového orchestru mladých ZUŠ Jeseník. Průvod nebyl dlouhý, nicméně jsem stihl zaznamenat radostné výrazy obličejů kolemjdoucích i většiny lidí na náměstí. Pochodování bylo u konce a na řadu se pomalu, ale jistě dostával koncert našeho orchestru na velkém podiu u radnice.

Po krátkém proslovu našeho pana ředitele, paní starostky a pana Mináře jsme se pustili do první skladby. Přihlížejících sice nebylo tolik jako při průvodu, avšak atmosféra byla velmi dobrá. Následovala jedna skladba za druhou a já si říkal, jaké je to štěstí, že zrovna na tento den vysvitlo po dlouhé době dešťů slunce, a i přes jemný studený vánek chvilkami ohřívalo všechny přihlížející po celý den. Po našem vydařeném koncertu následovalo opět stěhování nástrojů do zkušebny na „Březinku“. Svoji bicí soupravu jsem ale zanechal na pódiu, aby byla k dispozici dalším účinkujícím.

Celé odpoledne jsem pak přebíhal na hlavní budovu ZUŠ u autobusového nádraží, kde bylo mé zázemí. Od 14 hodin posluchače na jesenickém náměstí potěšily filmové melodie, jazzové skladbičky a písně od současných interpretů v podání Flétnového souboru. Znovu jsem seděl za svou bicí soupravou a snažil se moc nepřehlušit jemné flétny. Po půlhodinovém přednesu flétnového souboru jsem měl 20 minut k dobru do chvíle, než byla nazvučena a připravena ke hraní má další kapela - KMBand. Tentokrát si zvukaři opravdu „vyhráli“, perfektně sladili zvuk celé kapely a ještě ke všemu vkusně přidali do pár písní i několik světelných efektů. Následovalo třičtvrtěhodinové prolínání sól, refrénů, slok a textů v podání našeho blues - rock - gospelového seskupení. Po poslední skladbě a potlesku stačilo jen sbalit bicí a vydat se na IPOS.

Tam jsem, poprvé za celý den, vystřídal své bicí za veliké černé piano. Od pěti hodin probíhalo chystání, určování pozic na podiu, ladění a zkoušení částí skladeb našeho Jazz kvartetu. Kdo si ale pozorně z fotografií nebo vlastního pozorování všiml, viděl v polovině skladeb i naši zpěvačku, která byla „pátým členem“ kvartetu. Hraní na podiu ve společenském sále probíhajícího slavnostního kulturního večera pro mě bylo nezapomenutelným zážitkem. Všichni byli ve velmi dobré náladě, jak mí spoluhráči, tak i postupně přicházející návštěvníci. Při našem hodinovém výstupu starších, novějších, moderních, swingových, ale především jazzových skladeb ve vlastní aranži se sál, kde bylo nejprve pět zpola obsazených stolů, zaplnil téměř celý.

Lidé v sále si ve zbytku večera mohli ještě poslechnout sbor sestávající se z bývalých absolventů gymnázia, cimbálovou muziku a zatančit si při známých skladbách kapely Fantazia. Pro nás zúčastněné, všechny učitele, studenty gymnázia vypomáhající při společenském večeru a také významné hosty ze spřátelených měst byl přichystán bohatý stůl s občerstvením, kterému nešlo nic vytknout.

Celý den byl pro mne velmi náročný, ale díky dobrému naplánování a včasným přípravám jsem ho nakonec úspěšně zvládl. Velikou roli hrála výborná organizace celých oslav a také rozdělení jednotlivých úkonů mezi učitele a studenty, kteří se na všem podíleli opravdu ve veliké míře. Nic by se samozřejmě takto neuskutečnilo, nebýt našeho schopného vedení. Oslavy byly velkolepé a dle mého názoru opravdu zdařilé. Docela by mě zajímalo, jak budou vypadat oslavy našeho gymnázia za dalších 100 let…

Petr Maceček

Oslava stého výročí založení gymnázia mi připomněla, že každým dnem se stáváme součástí historie. Otevření naší školy v roce 1913 musela být bezesporu slavná a radostná událost. Stejně tak i její sté výročí se zajisté zapsalo nesmazatelným písmem do paměti studentů, učitelů, bývalých absolventů a snad i všech obyvatel líbezného jesenického kraje, již se na oslavy přišli podívat a pobavit se. Jsem ráda, že jsem se mohla zúčastnit takové významné chvíle, a stát se tak malým střípečkem našich gymnaziálních dějin. Kéž by ta naše osobitě krásná škola vydržela stát aspoň dalších sto let.     

Anna Janíková

Dne 28. září se konaly oslavy stého výročí Gymnázia Jeseník. Byl jsem v centru dění hned od rána, protože jsme pomáhali našemu panu třídnímu učiteli s organizací a s věcmi, které byly potřeba udělat. Viděl jsem všechny koncerty a proslovy, byl jsem se podívat i ve škole. Vše bylo perfektně nachystané a zorganizované. Poté všichni žáci i s učiteli šli hromadně do průvodu, který i přes to, že jsem i s pár dalšími studenty neměl převlek, byl úžasný. Prošli jsme od budovy gymnázia až na náměstí, které jsme obešli dokola. Myslím, že se akce vydařila a vše se povedlo tak, jak mělo. Na večerním programu na IPOSu jsem sice nebyl, ale věřím, že to také stálo za to tam být. Myslím tedy, že tohle významné jubileum, kterého se naše škola konečně dočkala, bylo oslaveno důstojně a se vší parádou!

Michal Páral

Jelikož už to je přece jenom sto let od založení našeho jesenického gymnázia, rozhodli jsme se, že tuto velkou slávu společně oslavíme v sobotu 28. září.

Jako každý obyčejný všední den jsme šli i ve státní svátek na osmou hodinu ranní. Poté následoval program na náměstí, o který se postaral náš pan třídní učitel. Čas ale ubíhal jako voda a my se ihned po vystoupení mažoretek, které se mi mimochodem moc líbilo, museli přemístit do budovy školy, abychom se převlékli do masek a připravili na průvod přes půl města.

Odbilo půl jedenácté, dechový soubor začal hrát a my se vydali kupředu. Po zábavném průvodu nastal volný program. Někteří se zúčastnili dnu otevřených dveří na gymnáziu, někteří zůstali na náměstí a sledovali probíhající program a někteří se chystali na večerní taneční zábavu na IPOSu.

Z mého pohledu si myslím, že se tahle akce velmi vydařila, a jsem ráda, že jsem se jí mohla zúčastnit.

Michaela Brašíková

V sobotu 28. září jsme byli donuceni přijít ráno do školy a dokončovat přípravy bláznivých oslav. Lidé z Jeseníku a jeho okolí přišli oslavovat náš stoletý gympl. Celý dlouhý den byl naplněn vystoupeními, prezentacemi, výstavami, divokým průvodem, ale hlavně vzpomínkami a nostalgií. Po chodbách, jindy plných známých tváří, se potulovali postarší cizinci, kteří, jako by jim bylo znovu sedmnáct, vykřikovali: „Tady jsem měla třídu!“

Viděla jsem učitele vzpomínat, jak kdysi ve třídách dostávala jejich nervová soustava zabrat, a vybavovat si klidné chvíle s kolegy v kabinetu. Viděla jsem absolventy, kteří vzpomínali na jednoduchá studentská léta. Na kamarády, na sportovní rekordy, na diplomy z recitačních a dramatických soutěží. Vzpomínali na to, jak mohli mít, co tenkrát chtěli, mohli si zvolit jakoukoli cestu, na kterou sebrali odvahu. Vzpomínali…

Zkrátka si všichni připomněli, co jim „gympl“ dal. Užili si vše, co jim současní učitelé připravili, a nebylo toho málo. Především se však opět setkali se starými známými a společně si s úsměvem zavzpomínali na dávno dobře známých místech.

Sára Hrubešová

Den D konečně nastal. Gympl slaví stovku. Na náměstí se hraje, tančí, zpívá. Gymnázium otevřelo dveře pro návštěvníky,absolventy a budoucí žáky a žačky. Mnoho lidí se přišlo podívat na tu velkou slávu. Myslím si, že nikdo nečekal takovou účast. Přípravy byly dlouhé, pro mnoho lidí stoprocentně vyčerpávající, ale podle mé domněnky si to všichni náramně užili. 

 Žáci gymnázia se krásně vyřádili v průvodu, kde mimochodem byli i zahraniční studenti z Německa. Poté se každý rozběhl ke svým stanovištím, kde prodávali různé reklamní předměty nebo prováděli po škole či vystupovali na náměstí. Večerní ples na IPOSu byl krásnou tečkou za velkolepými oslavami. Pro mne to byla dobře prožitá sobota. Pondělní volno to krásně vynahradilo. Tak snad se bude gymnáziu dařit a dočkáme se dalšího krásného výročí.   

Tereza Bohačíková

Co si představíme, když se řekne výročí? Určitě nám hlavou proběhne myšlenka na dort, mnoho jídla a pití. Ale to jsou malicherné věci, bez kterých jsme se dokázali obejít, protože to nebyla jen tak nějaká oslava. Co samozřejmě nechybělo, bylo řada gratulantů, kterým oslavenec přirostl k srdci, a kterého chtěli ho ještě minimálně jednou vidět obzvlášť pří takové události.

Po celou dobu panovala příjemná atmosféra, o kterou se postaral program na náměstí i štěstí v očích absolventů našeho gymnázia, ať už protože mohli zavzpomínat na několik let zpět, padesát nebo pět na tom nezáleželo, nebo také díky shledání starých spolužáků.

Nynější žaky oslavy také zasáhly, někteří pomáhali na akcích nebo vystupovali. Pro někoho to byla jen povinnost jít v sobotu do školy.

Kladu si otázku, jestli i já se za sto let budu zapsaná do almanachu nebo, jestli se škola rozhodne slavit i sto padesát let a já se toho budu moc účastnit už pouze jako absolvent.

Kateřina Borovcová

Století.  Ano, je to tak. Budova, ale vlastně i celá instituce Gymnázia Jeseník, po které se procházíme každý všední den, slavila o víkendu 27. – 28. září svých sto let. Proto to nemohla být oslava, jako když někdo slaví svých, třeba, pff, 20 let. Ne! Tohle byly velkolepé oslavy! Všem nám jejich návštěvnost vyrazila dech. Jedním z hlavních organizátorů byl náš milovaný pan třídní Filip Worm. Nelze se tedy divit, že oslavy proběhly bez jediné chybičky. V pátek se uskutečnil koncert v Priessnitzových lázních a ten měl nepřekvapivě velký úspěch. Sobotní program se konal na jesenickém náměstí a zahrnoval vystoupení mnoha mažoretek, ale také hráčů ať na dechové, či smyčcové nástroje. O půl jedenácté se všichni žáci gymnázia, ale i jiní, sešli před naší, ano, stoletou školou, převlečeni za všelijaké nestvůry a obludy a konal se průvod, který se táhl kolem Schrottovadomu zpátky na náměstí, kde se žáci rozešli a nejspíše si šli odlíčit ty tuny šminek. Večer se uskutečnil druhý koncert na IPOSu a tím byly oslavy završeny.

Denisa Háková

100. výročí školy proběhlo, dle očekávání, velmi dobře. Organizace byla propracovaná a nenastala žádná chyba. Po celý sobotní sváteční den se konaly na náměstí oslavy. Pro diváky byl nachystaný bohatý program, ale i stánky s občerstvením. V prostorách školy si lidé mohli zakoupit suvenýry s logem školy. V dopoledních hodinách byl zahájen průvod studentů centrem města. Většina byla oblečena do kostýmů, které nepostrádaly nápad a originalitu. Celá budova gymnázia byla naplněna příjemnou atmosférou a všichni bývalí studenti, ale i ostatní návštěvníci si návštěvu užili a zavzpomínali na časy strávené ve škole. 

Dominika Kotvanová

Nějaká oslava? Tak to má stoprocentně spojitost se spoustou dojmů. A hned můj první dojem při oslavách: naše Anička! Kulhající a s monoklem na oku. Těžko se ji dalo v tom nemocničním mundúru poznat, a myslím, že i další, kteří ji velmi dobře znají, mi dají za pravdu. 

A co dál. Tedy podle mě jediná chvíle, kterou jsme si mohli alespoň trochu užít, byl průvod od gymnázia na náměstí. I když jsem od něj očekával trochu více radosti našich studentů, myslím, že zas tak moc nezklamal. Jediná věc, která by se dala průvodu vytknout, byl zcela pro mne nepochopitelný závěr. Přišli jsme na náměstí a po chvíli, aniž by bylo nějak řečeno, a předem jsme o tom věděli, se všichni rozprchli. Mohlo to mít trochu grandióznější závěr s uvítáním studentstva přes mikrofon z pódia před radnicí. Možná se mnou bude někdo souhlasit.

Co mne ale opravdu velmi zaujalo už den před samotnými oslavami, bylo, že jsme si mohli předem prohlédnout podobizny našich paní učitelek a pánů učitelů, neopomínaje pana ředitele. Rozpoznat některé tváře nebylo zas tak snadné. Nemít okolo sebe dobře informované kamarády, nepoznal bych je. Někteří dokonce od dob svého mládí takříkajíc „zkrásněli“. 

Řekl bych, že zásluhou všech učitelů a studentů se oslavy našeho „ústavu“ nakonec povedly.

Michal Dobeš

Už od konce minulého školního roku jsme všichni věděli, že letošní oslavy stého výročí našeho gymnázia budou velkolepé. Hned prví týden ve škole jsme dostali seznamy úkolů, které bude potřeba udělat. Všichni jsme měli na starost úklid a vyzdobení své třídy, někteří prodej vstupenek na plese, další se starali o to, aby bývalí absolventi věděli, kam mají jít, a bylo toho ještě mnohem víc. Bohužel jsem těsně před oslavami onemocněla a nemohla jsem se zúčastnit, ale z doslechu vím, že byly velice vydařené a všem se tato akce moc líbila. Díky moderní technologii, zvané internet, jsem se hned po skončení sobotního programu na náměstí mohla podívat na fotografie z celého dne. Viděla jsem na nich slavnostní průvod žáků školy, ve kterém měli všichni nápadité a vtipné masky, Dechový orchestr mladých spolu s mažoretkami, záblesky z vystoupení na náměstí a mnoho dalšího. Našla jsem jich tolik, že jsem si připadala skoro, jako bych se celé akce sama zúčastnila.

Dominika Zečevičová

Číst 1310 krát

Novinky

  • 1

Dotazy